jk-s

»Neobyčejné popularity nabylo učení o Neposkvrněném Početí rozkazem téhož císaře, aby každý professor při nastoupení svého úřadu, každý kandidát při promoci, každý rektor nebo děkan při installaci přísežně se zavázal, že držeti a hájiti bude mínění o Neposkvrněném početí, leč by Svatá Stolice jinak rozhodla.«

Vychutnejme si kouzlo této věty, kterou napsal známý Dr. Antonín Podlaha roku 1904 v Časopisu katolického duchovenstva v rámci své studie nesoucí název »Učení o neposkvrněném početí Panny Marie v Čechách před prohlášením učení tohoto za dogma«.  

Ano, je tomu tak − téhož roku 1650, kterého »Panně rodičce bez prvotní poskvrny počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil«, tentýž zbožný a spravedlivý císař Ferdinand III. vydal nařízení, v jehož důsledku z udílení gradů na universitách byli vyloučeni nejen nekatolíci, ale dokonce i ti z katolíků, kterým svědomí neumožnilo přísahat na neposkvrněné početí Panny Marie − například "psi Páně" dominikáni, kteří tento názor, dosud teologicky vášnivě diskutovaný a neuzavřený, pod vlivem argumentů Tomáše Akvinského odmítali. Tedy v době,  kdy samotný papež makulistům i imakulistům zakazoval, aby se vzájemně obviňovali z hereze, světský panovník v jemu podřízených zemích svou osobní zbožnost nadřadil pro své učené poddané rozkazem nad papežovu vůli tuto otázku zatím závazně nerozhodnout a ponechat otevřené, zda neposkvrněnost Panny Marie je nutno či vůbec možno klást už do okamžiku jejího početí.

Trvalo ještě poměrně dlouho, než císařem takto vytvořené podmínky účinného mechanismu pro neobyčejné posílení popularity neposkvrněného početí Panny Marie došly svého cíle vyhlášením dogmatu o Bohem zjevené pravdě víry katolické. 

Nechci se anachronicky pohoršovat nad tehdejším znásilňováním akademické svobody zbožným panovníkem (vládnoucím v těžkých časech) a už vůbec ne nad nadřazením rozhodování katolické světské moci v otázce víry nad aktuální rozhodování papeže (pro něhož to byly též těžké časy - ani podoba složitě dosaženého míru pro něj nebyla přijatelná, takže vestfálský mír prohlásil za neplatný), ale při pohledu na zbrusu nový Mariánský sloup s krásnou sochou Panny Marie, hledící k nebi vysoko nad opět nově vytesaným nápisem o císaři zbožném a spravedlivém, se neubráním úsměvu. Už chápu, že tento sloup může být pro římské katolíky, dominikány pak zejména (kromě výrazu poděkování Panně Marii za jimi vyznávanou účinnou podporu při záchraně pravobřežních měst pražských) svým způsobem sloupem vnitrokatolického smíření se.